Za volantem

Za volantem je mi ze všeho nejlíp, to už jste asi z mého psaní pochopili. A za volantem rychlého auťáku je mi blaze. Baví mě ta zvýšená hladina adrenalinu proudícího krví. Chtěl jsem získat i licenci na závoďáky, ale pak jsem si řekl, že sledovat je jako divák a zanícený fanda je přece jen bezpečnější a levnější. Občas si rychlé auto zařídím, ale na závodění to nedá. Obdivuju ty machry, co udržují své závoďáky v pořádku, věnují jim veškerý svůj volný čas a pak usedají za volant a vyrážejí na zběsilou jízdu po trati. Jako pravidelný návštěvník rallye jsem už viděl hromadu zdemolovaných aut a bouraček. Asi bych se nechtěl dostat do kůže závodníka, kterému je auto vším a pak z něj zbyde jen hromada zmačkaného plechu. Jen když na to pomyslím, tak mi mráz běhá po zádech. Ten pocit za volantem by snad ale nikdo za nic nevyměnil. Kluci, co začínali blbnout se starýma Škodama na polních cestách a zkusili si i nějakou tu amatérskou rallye, však chtějí výš a brání jim v tom většinou finance. Ona to není žádná sranda, závoďáka krmit, platit startovné, opravy, tunit… Za volantem to však nejsou žádní žabaři. Napadá mě teď, že vlastně krosit se dá na ledasčem a v ledasčem – auta, motorky, horská kola. Můj strejda měl trabanty, a ještě má, a s bratrancem jsme se v nich toho pane dost najezdili a trabant kvičel a burácel a letěl jako šíp:) A když jsme panečku dali závody, to byl masakr. V louce se to hrabalo, bláto stříkalo, trabant byl jako prase špinavej a my jsme byli jako největší machři za volantem toho nejlepšího závoďáku s 60 na tacháku. Prostě závodění zdar a čtěte dál, budu vám sem psát jako o závod. 🙂

(Visited 124 times, 1 visits today)